Sraz 2022

TERMÍN: 6.-11.9.

MÍSTO: Cortina d´Ampezzo - Itálie

POČET VOZŮ: 8

POČET ČLENŮ: 11 (z toho 3 bez vozů)

Když, před deseti lety lamač alpských průsmyků Vlasta, navštívil akci k oslavě 50 let od zahájení výroby cortin Cortinas to Cortina, bylo to takové semínko klíčící k letošní události. Již od roku 2020 jsme avízovali možnost uspořádání společného výjezdu na setkání s britskými kolegy na dalším ročníku jejich akce Cortinas to Cortina. Zadařilo se a na startovních čárách po celé ČR stálo začátkem září 8 cortin mk1. Akci jsme nazvali půlsrazem, jednalo se tedy o Třicátýdruhýapůltý klubový sraz. V následujícím cestopisu vám z pohledu svého oka popíši, co jsme zažili. Všechna jména byla změněna, a jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Sám jsem se akce účastnil pouze jako druhý řidič, navigátor, bavič, ladič, osobní fotograf, podavač nápojů, tlumočník a především meteorolog. Své místo jsem zaujal po boku organizátora Petra v jeho Modré střele. Vyráželi jsme od Prahy jako první posádka již v úterý večer na cca 150 km cestu na Českobudějovicko k Rudovi. Tam probíhalo čtení map, ladění další trasy, konzumace, a sledování koček přinášejících nalovené myši.

Ve středu ráno jsme již ve dvou vozech zaútočili na rakouskou hranici. Ta neodolala, a tak se nám otevřela cesta, kterou jsme si krátili počítáním tunelů a testováním vysílaček. Jelo se sakra dobře, takže jsme minuli náš předpokládaný cíl Bischofshofen, a protáhli to až do Seeboden. 370 km většinou kopcovitých dálnic uběhlo bez technických potíží, Ruda si naopak stěžoval že nový chladič mu chladí až moc. Zapíchli jsme to v kempu u jezera a šli si do něj zaplavat. Při vybalování věci Petrovi z tašky vyskočila myš....ano chápete správně! Večer při sklence italského červeného Petrovi zazvonil telefon, a volal mu otec....a zde si lehce dovolím o hrubý přepis rozhovoru: Petr "né táto ještě nejsem na dovolené, teď jedeme cortinou do Itálie" Otec: "Já jsem v Rakousku" Petr: "My jsme teď taky v Rakousku" Otec: "Já v kempu u Milstättersee" Petr: "My taky" Otec: "Já na jižním konci" Petr "My na severním". No co vám budu povídat, svět je malý, a když se chcete potkat s otcem, může se to stát i takhle. Den byl ve znamení výjezdu dalších 4 vozů ze Západních a Východních Čech, Krkonoš i Moravy. Kolegové se setkali a přespávali u Salzburgu

Ráno jsme pobalili těsně před tím než se rozpršelo. Čekalo nás 150 km mírného stoupání. Cestou jsme objevili pivovar s restaurací v Lienzi, ale jako na potvoru měli zavřeno. V brzkém odpoledni nás již Cortina uvítala slunečným počasím. Zajistili jsme místo v kempu, a za dvě hodiny nás dojela druhá skupina (Zde je nutno podotknout, že se tak naše parta rozrostla na 3 lidi se jménem Ruda, což může některé následující pasáže činit poněkud nesrozumitelnými, ale můžeme tak alespoň ponechat průtok představivosti). Večer jsme se ještě courli do města.

Pátek jsme se probudili živí, dorazil i Vlasta, a také dva členové klubu bez cortin jen tak na kukačku. Pátek byl dnem setkání s hlavní atrakcí - kolegy z Velké Británie. Společně byl objednán raut v hotelu Cortina a nakonec byl povolen i průjezd cortin pěší zónou centrem města. Před deseti lety měla akce dokonce povoleno parkovat auta přímo na náměstí a zpestřit tak turistům prohlídku města. Toto bohužel hlavní sponzor města letos nepovolil (jak jsme pak zjistili jednalo se o AUDI). Na poslední chvíli byl alespoň povolen zmiňovaný průjezd podle předem stanovené trasy a za asistence policie. Na 11h byl domluven sraz všech aut na jednom z parkovišť. Ledva jsme však k parkovišti dorazili, shlédli jsme jen bagry a hromady písku. Naštěstí jsme cestou objevili ještě další parkoviště s několika cortinami, tak jsme si to dali dohromady a vrátili se tam. Ano, bylo to to správné místo. Došlo k výměně korálků, samolepek a dalšího zboží. Pohostinní Češi naskládali do Gragamovi mk2 snad hektolitr alkoholu...a samozřejmě, jak jsme celou cestu dopředu hlásil, začalo pršet.

Od 13 hodin probíhal v hotelu Cortina raut zakončený dortem mk2 klubu.

Před přesunem do kempu se začly vršit technické potíže s auty. Standa nemohl nastartovat, což vyřešila výměna baterie. Ruda měl obdobný problém protože nechal svítit. To se pořešilo přes startovací kabely.

Večer už jen oslava a únava....a rozhodnutí pěti cortinářů, projet si na zpáteční cestě i průsmyk Grossglockner. Ráno se tedy naše cesty rozdělily. My s Petrem jsme potřebovali být brzy doma, takže jsme po osmé vystartovali, a Petr potěšen úspěchem z cesty a tím jak auto spolehlivě jede, dupl na pedál, a rakouská dálnice byla v tu chvíli jedním velkým závodištěm. Radost z jízdy ho však přešla, když u Salzburku auto ztratilo výkon. Naštěstí pomohla IT pomůcka "vypnout, zapnout" a jelo se dál. Dodnes nevíme o co se jednalo. Další technickou závadu jsme řešili na D1, kdy nám to zdechlo v koloně. Naštěstí Petr hned věděl, že je to klapka u karburátoru a zas jsme valili.

Kolegové průsmykáři měli pěknou cestu přes zamlžené hory. Během klesání se Rudovi přespříliš hřály brzdy, tak přepojil přívěs Rudovi. Večer bylo zjištěno, že přetrvávají potíže s bateriemi, a dá se říct, že Ruda z cortiny udělal tak trochu elektromobil - furt nabíjel. Míra měl také drobné trable, takže "bez ztráty šroubku" byl jen Jirka. Během neděle všichni dorazili do svých domovů, a tím bych akci zhodnotil jako úspěšnou.

Martin Šátka

Fotografie - Míra Silovský, Martin Šátka,

Více fotek na klubovém fóru

Těšíme se za 10 let